Divadlo je umění tak jako válečnictví a hazard, tak jako hra v ruletě; nikdy se neví předem, jak to dopadne. Každého večera je čirým divem, že se vůbec hraje, a když už se hraje, že se dohraje až do konce; divadelní hra nevzniká uskutečňováním nějakého plánu, nýbrž ustavičným překonáváním nesčíslných a nečekaných překážek.
-- Karel Čapek - jak vzniká divadelní hra --
Divadlo, to je kouzlo neopakovatelného, které se znovu a znovu rodí, vstává z popela a okouzluje. Divadlo, to jsou příběhy, které vypráví, a my je s ním prožíváme. Každý příběh jednou končí, ale jen proto, aby opět začal, aby jej někdo mohl prožít znovu.
-- (Peter Brook: Nitky času) --
Před premiérou musíte každého z herců pořádně nakopat, poplivat a pro štěstí mu popřát „ZLOM VAZ“. Jinak půjde na jeviště značně nervózní. A nečekejte bůhvíjakou odpověď. Herec vám musí odpovědět od plic rázným: „ČERT TĚ VEM“.
Mnozí herci trpí trémou, která je před vystoupením na jeviště provází, někdy hodně svazuje. Ale když se tréma před představením neobjeví, jsou ještě nervóznější, neboť mají pocit, že je to nenormální, a že ve vzduchu visí nebezpečí.
Někteří herci věří na štěstí, které jim přináší nějaký předmět, například zaječí pacička, a proto jej mají neustále při sobě na líčícím stolku. Můžete si stokrát říkat, že to všechno je jen takové divadélko, ale … co kdyby na tom přeci jenom něco bylo?
Činohra: divadelní hra, která pojednává o činech a skutcích lidí. Opera: umělecká jevištní forma, která spojuje dramatické divadelní představení s hudbou; herci zpívají text (libreto), doprovází je orchestr. Muzikál: syntetický dramatický žánr; spojuje dramatický text, hudbu a tanec; může být celý zpívaný, nebo se v něm střídají zpěv, tanec a mluvené slovo.
Pantomima: divadelní způsob vyjádření pomocí mimiky a gestikulace s prvky tance, bez použití hlasu. Revue: divadelní žánr s dialogy a hudebními, tanečními a písňovými výstupy. Fraška: typ komedie, která pracuje především s nadsázkou v charakteristice postav a v situacích, používá karikaturní nadsázku, postavy mají výrazné, ale zjednodušené charaktery používají se ustálené situace a gagy.
Inscenace: nastudování dramatického textu a jeho uvedení na jeviště divadla; převedení dramatického textu psaného do scénické podoby hrané herci v prostoru. Divadelní představení: jedinečné provedení divadelní inscenace před publikem v konkrétním čase a prostoru.
Herec (herečka): umělec, který dramaticky předvádí jinou postavu a využívá k tomu svého těla (mimika, pohyb, hlas). Mim: herec, který hraje beze slov pomocí mimiky a gestikulace. Zpěvák (pěvec): herec, který předvádí dramatickou postavu pohybem a zpěvem; text (libreto) zpívá za doprovodu orchestru.
Drama: příběh vypráví pomocí dialogů a monologů děj dramatu se tak odvíjí prostřednictvím přímé řeči. Tragédie: forma dramatu s vážným obsahem; hra, která představuje osudné lidské jednání a zpravidla končí smrtí.
Divadelní umění: umění, ve kterém se vytváří vztah mezi diváky v hledišti a herci na jevišti, divák se přímo účastí vzniku uměleckého díla. Dramatické umění: obecný výraz jednak pro „divadlo“ a jeho uměleckou praxi, „dělání divadla“, jednak pro soubor her, které slouží jako základ divadelního představení.
Jeviště: místo pro divadelní představení; slouží jako prostor pro herce a jejich uměleckou tvorbu; jeviště může mít různý tvar (kruhový, amfiteátr, kukátkové jeviště). Předscéna (proscénium): místo na jevišti v prostoru mezi hledištěm a oponou nebo mezi orchestřištěm a oponou; přední okraj jeviště, který se nachází nejblíže divákům.
Inspicient: řídí průběh zkoušek a představení, svolává účinkující na začátek představení, volá jednotlivé účinkující na scénu pracovníky jevištní techniky na přestavby, dává pokyny osvětlovačům ke změnám scénického osvětlení.
Komedie (veselohra): dramatický útvar, který vždy skončí šťastně; má humorný nadhled nad lidskými slabostmi a nedostatky; konflikty řeší vesele; cílem je diváka rozesmát prostředky. Groteska: hlavním znakem je situační humor a komika; postavy jednají v rozporu s předpoklady a zvyklostmi, bez veškeré logiky.
Kukátkové jeviště: takové, které je od hlediště výrazně odděleno portálem a oponou; scéna vytváří dojem reliéfního obrazu, což umožňuje realizovat iluzivní typ divadla; portálový otvor přitom vytváří iluzi neviditelné čtvrté stěny.
Divadelní kulisa: plochý díl ze dřeva, překližky, plátna, nebo jiného materiálu, který znázorňuje v divadelní hře část skutečného prostoru nebo pozadí je buď postavena na podlaze, nebo je zavěšena v provazišti, v přeneseném významu je to označení pro jakoukoliv součást divadelní dekorace, která není rekvizitou (mohou to být i trojrozměrné dekorace jako např. kašérsky vyrobené stromy, kameny, části architektury atd.).
